Adheziva jsou běžnou součástí terapeutických krytí na rány nebo fixačních pásek a náplastí. Umožňují přichycení léčivé části krytí na správném místě a tím pacientovi usnadňují oblékání, pohyb nebo přesuny. Lepivost moderních materiálů závisí nejen na jejich složení, ale také například na obsahu vody v kůži nemocného, tloušťce keratinové vrstvy pokožky, přítomnosti ochlupení, kvalitě kožního mazu či zbytcích mastí a krémů, které pacient používá k ošetření okolí ulcerace. Terapeutická krytí jsou nejčastěji vybavená lepivou vrstvou tvořenou směsí akrylátů. Tyto materiály adherují ke kůži středně silně až silně. Problematické bývá zejména předčasné odstraňování náplastí (hrozí vznik kožních trhlin). Akryláty, stejně jako lepivé polyuretany, zanechávají na kůži zbytky a mohou alergizovat. Také hydrokoloidní adheziva umožňují dobré přichycení krytí na ráně. Na druhou stranu ale reagují s ranným exsudátem a vytvářejí tak typický zápach, mohou macerovat okolí rány a při nešetrném odstraňování hrozí vznikem kožních trhlin. Některá terapeutická krytí mohou obsahovat hydrogelovou adhezivní složku, která mimo jiné ránu hydratuje. Poslední velkou skupinu šetrných adheziv tvoří materiály s vrstvou měkkého silikonu. Měkký silikon výrazně snižuje riziko poranění spodiny rány i kůže v okolí. Vyznačuje se slabou až střední lepivostí a jeho hydrofobní povrch může napomoci chránit ránu před působením ranného sekretu. Krytí s měkkým silikonem pomáhají zmenšit riziko poranění a intenzitu bolestí, které pacienti vnímají při převazu.

Náš seriál věnovaný kožním trhlinám dnes doplníme výsledky studie japonských autorů, kteří porovnávali schopnost různých krytí adherovat ke zdravé kůži dobrovolníků (Matsumura, 2012). Podařilo se prokázat, že na silikonová a hydrogelová krytí se přilepí významně méně zrohovatělých kožních buněk než v případě hydrokoloidních a akrylátových náplastí. U pacientů s křehkou kůži by se proto měla dávat přednost krytím a náplastem s měkkým silikonem.