Tzv. „péče zaměřená na člověka“ představuje nový směr v komunikaci a poskytování zdravotních služeb. Potřeba změny vztahu mezi zdravotníkem a pacientem byla zmíněna v prohlášení Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) již v roce 2017 a problematikou se v současnosti zabývá i pracovní skupina Evropské asociace pro léčbu ran (EWMA). 

Klasický vztah mezi pacientem a zdravotníkem (lékařem) v sobě zahrnoval jistou dávku nerovnováhy – zdravotník vystupoval v paternalistické roli experta, který se vyzná v otázkách spojených se zdravím, jeho poruchami i procesem léčení. Pacient byl ve více či méně podřízené roli člověka, který poslouchá a řídí se radami zkušenějšího lékaře. Tento klasický přístup je však zdrojem řady nedorozumění a problémů, které zhoršují vzájemnou komunikaci, potřebu a schopnost spolupráce. Výsledkem může být stav, kdy pacient v očích zdravotníka nejen že nespolupracuje, ale dělá i naprosto protichůdné kroky (například neřídí se lékařem doporučenými režimovými opatřeními).  Léčebný proces se tak prodlužuje a prodražuje.

Péče zaměřená na člověka vychází ze vzájemné důvěry a rovnoprávného vztahu mezi tím, kdo péči potřebuje a využívá, a tím, kdo ji poskytuje. Cílem je fungující vztah mezi pacientem a zdravotníkem, který zná pacientovy potřeby, obavy, omezení, očekávání i možnosti. Pacient tak dokáže daleko rychleji pochopit to, co se od něj v procesu léčby očekává a jak by ho mohl sám pozitivně ovlivnit. Tento přístup je bezesporu časově náročnější v porovnání s klasickým, samotná léčba ale probíhá rychleji a efektivněji. 

Nehojící se rány jsou dobrým příkladem chronického onemocnění, k jehož léčbě je nezbytná mezioborová a meziprofesní spolupráce, která reflektuje pacientův fyzický a psychický stav a inpiduální jeho potřeby.  Zlepšení zapojení pacienta do léčby je cílem řady projektů na místní i mezinárodní úrovni. Přijmutím zásad péče zaměřené na člověka s ránou bezesporu můžeme zvýšit její efektivitu, snížit výskyt recip a dosáhnout pocitu satisfakce jak u pacientů, tak zdravotníků.