Tvorba biofilmu je jedním z důvodů selhávání lokální i celkové antimikrobiální terapie ran. Biofilm umožňuje mikroorganismům využít faktory k získání rezistence a tolerance vůči léčbě i přirozeným imunitním procesům, které organismus využívá ke zvládání přítomnosti mikroorganismů v ráně.

Březnové číslo časopisu Diabetes Care přineslo článek španělského autora Lázaro-Martíneze věnovaný výsledkům randomizované studie porovnávající léčbu pacientů s infikovanou neuropatickou ulcerací syndromu diabetické nohy. 52 diabetiků s neuropatickou ulcerací komplikovanou osteomyelitidou bylo na počátku sledování náhodně rozděleno do 2 skupin: první skupina byla cíleně léčena devadesáti denní kůrou antibiotik. Pacienti ve druhé skupině podstoupili chirurgický výkon (odstranění infikované části skeletu bez provedení amputačního výkonu), následně byli přeléčeni deseti denní kůrou antibiotik. Konkrétní antibiotická terapie byla zvolena vždy na základě kultivačního vyšetření (hluboký stěr z rány). Pacienti s těžkou infekcí měkkých tkání chodidla, projevy ischemické choroby dolních končetin nebo exponovaným skeletem na spodině ulcerace byli ze sledování vyřazeni. Studii dokončilo 46 pacientů.

Nehojící rány jsou běžně kolonizovány mikroorganismy, které na spodině ulcerací nalézají potřebnou vlhkost a živiny pro růst a množení. Ranná infekce se projevuje typickými příznaky, které ale mohou mít různou intenzitu a mohou být modifikovány přidruženými onemocněními pacienta.