Debridement je považován řadou klinických doporučených postupů za nezbytný krok v léčbě stagnujících infikovaných ran s nekrotickou spodinou. Přesto se ověřené důkazy o správnosti tohoto postupu objevují jen velmi pomalu. Z časového hlediska patří mezi nejefektivnější metody ostrý chirurgický debridement (za pomoci skalpelu), hydrochirurgický debridement a debridement provedený s využitím larev masařky ovčí (enzymatický debridement) . Larvální debridement je v České republice hrazen za hospitalizace na pracovištích pečujících o ulcerace syndromu diabetické nohy. Jak potvrdila diskuze odborníků na workshopech konference, efekt larvální terapie na hojení ran je multietážový a nelze ho vysvětlit pouze přímým antimikrobiálním působením. V evropských zemích převažuje aplikace larev na ránu v podobě malých polštářků vyplněných larvami (tzv. biobag). Tento postup umožňuje mimo jiné aplikovat larvoterapii i preventivně, tj. před manifestací klinických projevů závažné ranné infekce. Zároveň vykazuje lepší toleranci larev pacienty a menší míru macerace okrajů rány.
Rostoucí význam debridementu v léčbě ran
Debridement je považován řadou klinických doporučených postupů za nezbytný krok v léčbě stagnujících infikovaných ran s nekrotickou spodinou. Přesto se ověřené důkazy o správnosti tohoto postupu objevují jen velmi pomalu.
DALŠÍ ČLÁNKY
Medicinální med jako krytí na rány nové generace
Inovací na poli terapeutických krytí jsou materiály obsahující med. Med byl na rány používán již před více než 3 tisíci lety ve starověkém Egyptě. Zhodnocení účinnosti krytí obsahujících med z tzv. manuky – (balmínu košťatého) na hojení ran publikoval ve svém dubnovém čísle časopis International Wound Journal. Autoři studie (Multicentre prospective observational study on professional wound care using honey) předkládají výsledky sledování lokální léčby ran pomocí terapeutických krytí s obsahem medicinálního manuka medu (Medihoney) po dobu 5 týdnů. Tato prospektivní studie probíhala od března 2007 do března 2009 v 10 centrech na území Rakouska a Německa, zařazeno bylo 121 pacientů se 154 sledovanými ránami (pooperační rány, dekubity, ranné infekce, popáleniny, sekundárně se hojící ulcerace). Převazy byly prováděny co 1-3 dny dle velikosti ranné sekrece ...
Rizika a komplikace podtlakové terapie ran
Podtlaková terapie (NPWT) otevřených ran různé etiologie se ve světě používá již od roku 1995. Vzhledem k velmi dobrým klinickým výsledkům se za tuto dobu stala zlatým standardem léčby některých ranných dehiscencí (sternotomie a laparotomie). Statisticky ověřená účinnost NPWT v léčbě dalších diagnóz ale zatím chybí. Časopis Wounds publikoval ve svém červencovém vydání výsledky studie švédských autorů (Fagerdahl et al.: Risk Factors for Unsuccessful Treatment and Complications With Negative Pressure Wound Therapy), která se zaměřila na stanovení rizikových faktorů úspěšnosti terapie rány kontrolovaným podtlakem a komplikací spojených s NPWT. Výzkumníci zaznamenali retrospektivně výsledky léčby 87 pacientů léčených v letech 2005-2007 ve všeobecné nemocnici Södersjukhuset ve Stokholmu pomocí V.A.C metody podtlakové terapie. Podle typu rány byli pacienti rozděleni do 5 skupin (otevřené pooperační rány (45 pacientů), ischemické rány (11 pacientů), rány spojené s infekcí (9 pacientů), posttraumatické rány (8 pacientů) a dekubity (14 pacientů)). Byly sledovány výsledky podtlakové terapie a vzniklé komplikace. Publikovaná data byla statisticky analyzována.
Léčba ran vyžaduje meziprofesní spolupráci
V jednom z nedávných diskusních fór jsme se vrchních sester z nemocnic ptali, které konkrétní kompetence by podle nich mohly být převedeny na nelékařský zdravotnický personál. Mezi diskutujícími panoval většinový názor, že jednou z kompetencí, kterou by od lékařů sestry mohly převzít, je zajišťování péče o chronické rány. MUDr. Jan Stryja z Komplexního kardiovaskulárního centra Nemocnice Podlesí a. s. tento názor nesdílí a uvádí argumenty proti takové změně.